TEREZÍN
ČEKÁRNA NA SMRT

Jana Pilíková (4.A)

I tak se nazýval sběrný tábor Terezín. V únoru 1942 došlo k vystěhování původních obyvatel Terezína. Dne 24.11.1941 sem přijíždí první komando výstavby, nazvané AK I. Každý vězeň, který sem přicházel, měl k dispozici pouze zavazadlo s hmotností pod 50 kg a jídlo na několik dní. Za dobu působení terezínského sběrného tábora sem bylo dopraveno celkem 74000 lidí z Čech a Moravy, 43000 z Německa, 15000 z Rakouska, z Nizozemí 5000, z Dánska 456, ze Slovenska 1500 a z Maďarska 1000 osob. Na konci války pak dalších 13000 bývalých vězňů z jiných likvidačních táborů.

Terezín měl budit zdání samosprávného židovského města - Židovská rada starších která zde působila plnila Komandaturu SS - jejich velitelé byli S. Seidl (listopad 1941 až červenec 1943; v roce 1947 popraven ve Vídni), A. Burger (červenec 1943 až únor 1944; zemřel 1991), K. Rahm (únor 1944 až květen 1945; popraven v Litoměřicích 1947). Dále zde existoval oddíl protektorátního četnictva čítající 150 mužů. Pořádek v táboře zajišťovala ještě neozbrojená stráž z vězňů. Ve funkci Židovského staršího vystupovali představitelé vězňů: Jakub Edelstein (do ledna 1943), dr. Paul Eppstein (do září 1944) a dr. Benjamin Murmelstein (posledních šest měsíců).

Terezín bylo před válkou malé městečko dosahující maximálně 7 tisíc obyvatel. Během války se počet obrovsky zvýšil na 30 až 40 tisíc osob (maximum bylo dne 18.9.1942 a činilo 58497 osob). Ubytování bylo zajištěno ve velkých kasárenských budovách, ženy a muži byli odděleni. Vnitřek objektu tvořily třípatrové postele, stůl, lavice, poličky, věšáky. Děti bydlely samostatně, měly svůj denní program a starali se o ně starší vězni. V táboře bylo obrovské množství zákazů, příkazů a omezení. Nedodržování se postihovalo, např. za porušení zákazu bylo v lednu 1942 oběšeno 16 vězňů. Vězni pracovali ve věkové hranici od 14 do 60 let (např. štěpení slídy, opravy vojenských uniforem ...). Podle náročnosti práce byla odstupňována strava, a proto staří a nemocní lidé trpěli hlady. V táboře byly vytvořeny velmi špatné životní podmínky a jeho obyvatele trápila např. přeplněnost, hmyz, špatná hygiena, závadná voda a potrava.

Z toho také vznikaly častá kožní a zánětlivá onemocnění. V táboře byla velká úmrtnost, celkem zde zemřelo 23,9% vězňů.

1942 - zemřelo 15 891 osob
1943 - zemřelo 12 696 osob
1944 - zemřelo 4 540 osob
Celkem - zemřelo 33 430 osob

Mrtví se pohřbívali z počátku do země (9000 osob). V září 1942 bylo postaveno krematorium a dochází k spalování zemřelých a ukládání do uren. Ty byly v listopadu 1944 vysypány do řeky Ohře.

Prvním transportem odjíždějícím z Terezína na Východ byl transport do Rigy dne 9.1. 1942 s tisícem vězňů. Dále odjížděly transporty do Majdanek, Malý Trostinec, Sobibor, Izbica, Treblinka a od roku 1942 hlavně do Osvětimi (Birkenau), kde je čekala otrocká práce nebo smrt. Během tří let z Terezína odjelo na východ 63 transportů, v nich asi 87 tisíc osob a z těch se konce války dožili necelé 4 tisíce. Dne 28.10. 1944 odjel poslední transport. V dubnu 1945 Terezín navštívil zástupce Mezinárodního výboru Červeného kříže a vězňům přislíbil ochranu. 5. května 1945 odjíždí poslední oddíly SS. V této době jsou sem neustále dopravovány transporty z Polska a Německa, kterými je sem zavlečen skvrnitý tyfus. Propuká epidemie skvrnitého tyfu, kterou se podařilo částečně zažehnat až koncem května (lékaři České pomocné akce, sovětské zdravotnické skupiny a dobrovolníci ). Dne 8.5. 1945 vstupuje tábor pod ochranu sovětské armády. Z Terezína odchází 30 tisíc vězňů. V roce 1991 vzniká Muzeum ghetta.

Kresba Nelly Stivínové (1931 - 1944)

Kresba Nelly Stivínové (1931 - 1944)

Zvláštní pozornost věnujme terezínské kultuře. Jsou známy kresby terezínských malých vězňů. Mládež vydávala i časopisy, jmenujme např. Vedem (chlapci ve věku 10 až 16 let), Nešarim, Bonaco, Rim, Rim, Rim, Noviny. Starší vězňové zde nacvičovali s dětmi i divadelní hry např. Karafiátovy "Broučci" a jiné.
Zpět na obsah


Lukáš Rejl 2001©